1. Co je to napětí, jaké má složky, v jakých jednotkách se udává.

Napětí v určitém bodu tělesa v řezu jistého sklonu je vektor charakterizovaný svými složkami, normálovým a smykovým napětím. Jednotkou napětí je pascal (Pa), což je síla dělená plochou. Pro praktické použití je však příliš malá a proto doporučenou jednotkou je megapascal což je 10⁶ Pa.

 

2. Co rozumíme principem superpozice a kdy neplatí.

Principem superpozice rozumíme skládání účinků, který je založen na linearitě všech matematických závislostí. Tato neplatí pro postup podle teorie II. řádu, při němž se podmínky sestavují pro deformovanou konstrukci.

 

3. Vysvětlete Saint-Venantův princip lokálnosti účinků.

Rovnovážná soustava sil přiložená k malé oblasti pružného tělesa ovlivní výrazněji jeho stav napjatosti jen v blízkém okolí, kdežto ve vzdálenějších bodech má zanedbatelné účinky. Tohoto principu často využíváme ke zjednodušení povrchového zatížení jeho náhradou jiným, staticky ekvivalentním, pro výpočet pohodlnějším.

 

4. Co nazýváme Hookovým zákonem.

Nazýváme tak lineární vztah mezi poměrným prodloužením ε_x a normálovým napětím σ_x v tahu a tlaku definovaný vztahem

         kde E je modul pružnosti v tahu a tlaku

 

5. Jaký je rozdíl mezi pružným a plastickým chováním materiálů.

Při namáhání určitého materiálu (např. oceli) do meze pružnosti je materiál (ocel) stále pružný tzn. po uvolnění napětí se „vrátí“ do původního stavu, takže v materiálu neproběhnou trvalé deformace. Při vyšších napětích, zejména po překročení meze kluzu vznikají již plastické deformace, které mají nevratný charakter.

 

6. Jaké důsledky má dotvarování materiálu.

Dotvarování můžeme charakterizovat jako dodatečný růst deformací aniž se zvyšuje napětí. S tímto jevem se setkáváme např. u betonu, dřeva, některých zemin aj. Dotvarování souvisí s rozmanitými procesy probíhajícími ve struktuře materiálu a závisí na řadě faktorů – vlhkosti prostředí, stáří betonu v okamžiku vnesení napětí apod. Dlouhodobý nárůst deformací může být velmi podstatný a je třeba jej respektovat.

 

7. Co je to výpočtová (návrhová) pevnost materiálů.

Pevnosti materiálu rozlišujeme charakteristické a výpočtové. Výpočtová pevnost se odvodí z charakteristické pevnosti dělením dílčím součinitelem spolehlivosti materiálu γ_M.

 

                                                      

 

8. Jak se změní podélné a příčné rozměry prutu namáhaného tahem.

Vycházíme ze dvou základních předpokladů: průřezy zůstávají rovinnými a kolmými k ose prutu i po deformaci (Bernoulliova hypotéza) a podélná vlákna na sebe vzájemně netlačí.

 

9.      Jaké typy rovnic sestavujeme u staticky neurčitých případů namáhání prutu.

U staticky neurčitých úloh převyšuje počet neznámých sil počet podmínek rovnováhy. Podmínky rovnováhy je pak zapotřebí doplnit podmínkami deformačními, které mají geometrickou povahu a vyjadřují vztahy mezi deformacemi nezbytné k dodržení předepsaného podepření a spojitosti soustavy. Pokud jde o jediný prut namáhaný osově je k dispozici jedna podmínka rovnováhy – silová ve směru osy prutu.

 

10.  Jak určujeme  stupeň statické neurčitosti soustavy prutů namáhaných na tah a tlak.

U soustavy tažených nebo tlačených prutů je stupeň neurčitosti dán rozdílem  mezi skutečným počtem odebraných stupńů volnosti a celkovým počtem stupňů volnosti podepíraného hmotného objektu.